13. svazek Srdce hmoty (franc. orig. La Coeur de la Matière) obsahuje jedny z nejdůležitějších textů, co se týká vývoje a zralé fáze Teilhardova myšlení, jeho vnímání Krista a vztahu ke katolické církvi. Překladu celého svazku se ujala opět Tereza Hodinová
Srdce hmoty (1950)
Ve 13. svazku najdeme především Teilhardovu autobiografii Srdce hmoty, podle níž je pojmenován i celý svazek díla. Teilhard zde popisuje, jak se vyvíjelo jeho myšlení a vztah ke Kristu od dětství až do poslední dekády života, včetně jeho již legendárního hledání trvalé nezničitelné substance, které začala láskou k minerálům a kovům a vyvrcholilo objevem Univerzálního Krista jako božského centra evoluce.
Kristus ve hmotě (1916)
Teilhard ke svému životopisu připojil pro doplnění dva texty vzniklé za první světové války nebo krátce poté. Prvním je výňatek z textu Tři povídky podle Bensona – Kristus ve hmotě, mystická vize Kristovy všudypřítomnosti ve hmotném světě. Plné znění textu je součástí 12. svazku: Spisy z válečných let (slovensky vyšlo ve sborníku Pieseň vesmíru, 1976).
Duchovní moc hmoty (1919)
Druhým textem z války je filosoficko-mystické vyprávění Duchovní moc hmoty, jehož součástí je i slavný Hymnus na hmotu. Česky vyšel text v překladu Jana Sokola jako součást svazku Vesmír a lidstvo. Troufáme si však tvrdit, že Terezy překlad je více básnický, jak to text také vyžaduje, má místy lepší dynamiku, rytmus, obrazy. Tentýž text je také součástí 12. svazku sebraných spisů (slovensky vyšlo ve sborníku Pieseň vesmiru).
Christikum (1955)
Christikum je Teilhardův bilanční filosoficko-teologický text, jehož téma avizoval v dopise z roku 1954: „Stále více přemýšlím o tom, že napíšu něco ‚důvěrného‘ o Christiku: jakousi kvintesenci Božského Prostředí, Mše nad Světem a Srdce hmoty; evokaci impozantní psychologické ‚integrace‘ (jak se dnes říká), které lze dosáhnout (a která je v procesu nevyhnutelné realizace) díky setkání mezi pleromizujícím Kristem Zjevení a konvergentní Evolucí Vědy. Celý vesmír, který se amorizuje, od nekonečna po nesmírnost, po celou dobu Trvání…“ (Dopis pro Jean Mortierovou, 22. září 1954). Esej začal psát 2 měsíce před smrtí.
Poslední stránka deníku (1955)
Přepis poslední stránky Teilhardova deníku. Zápis je datován 7. dubna 1955 tři dny před Teilhardovou smrtí.
Poznámka k podstatě transformismu (1920)
Teilhard zde nabízí důležitá pojmová rozlišení k filosofické debatě o podstatě evoluce. Cílem eseje je podle autora „hledat přesný bod, v němž spočívá hlubinný rozpor mezi zastánci fixismu a transformismu [evoluce].“
O mém postoji k oficiální církvi (1921)
Teilhard v tomto zásadním textu zdůvodňuje své rozhodnutí zůstat v řádu i přes zákaz publikace a dlouholetý exil: „Přes nahodilé a přechodné projevy malichernosti a omezenosti“ projevuje církev „takovou schopnost harmonicky rozvíjet lidskou přirozenost, že bych měl pocit, že jsem nevěrný životu, kdybych se pokusil takový proud opustit.“ A upřesňuje: „I kdyby byla tato náboženská forma ještě dál od Pravdy, než si myslíme, stále zůstává k této Pravdě nejdokonalejším přiblížením – a k tomu, abychom se dostali výš, je třeba ji překročit a přitom s ní růst, ne ji opouštět a hledat vlastní cestu.“ Nevylučuje však, že se blíží „okamžik, kdy křesťanský smysl bude muset ‚zachránit Krista‘ z rukou kněží, aby mohl být zachráněn svět.“
Mše nad světem (1922)
Mše nad světem je podivuhodný liturgický text, dá se říci i báseň v próze. Teilhard zde pojímá kněžství novým způsobem jako aktivní účast na proměňování Země a všech událostí v Tělo Kristovo. Text, který považujeme za jeden z nejdůležitějších z Teilhardova díla, vznikl při expedici do pouště Ordo v roce 1922, kdy tento jezuitský kněz neměl k dispozici obvyklé liturgické texty (slovensky vyšlo ve sborníku Pieseň vesmíru, 1976).
Pro Odettu a Jeana (1928)
Promluva pronesená na svatbě Odetty Baconové a Jeana Teillarda d’Eyry v kostele Saint-Augustin 14. června 1928. Česky vyšlo ve sborníku Chuť žít.
Promluva (1935)
Promluva u příležitosti svatebního požehnání pána a paní de la Goublaye de Ménovral v kostele Saint-Louis des Invalides dne 16. června 1935. Česky vyšlo ve sborníku Chuť žít.
Můj intelektuální postoj (1948)
Vysvětluje zde své pojetí fenomenologie a hlavního evolučního zákona „komplexity-vědomí“. Text mezi řádky odráží jeho snahu přesvědčit cenzory, že se nezabývá metafyzikou (v roce 1948 marně usiloval o vydání Lidského fenoménu).
Postřehy k výuce prehistorie (1948)
Dopis, adresovaný panu Paulu Fallotovi, profesorovi středomořské geologie na Collège de France, napsal Teilhard v době, kdy byl pozván, aby zaujal místo Abbého Breuila, který právě dosáhl důchodového věku.
V základu mého postoje (1948)
Poznámka pro R. P. Janssense, generálního prefekta Tovaryšstva Ježíšova, ve které se Teilhard snaží vysvětlit možný přínos Lidského fenoménu a opět ujišťuje, že se nezabývá filosofií ani teologií.
Zásadní poznámka o „lidském fenoménu“ (1948)
Poznámka určená generálnímu prefektovi Tovaryšstva Ježíšova R. P. Janssensovi, z doby, když byl otec Teilhard v Římě, aby požádal o povolení vydat Lidský fenomén.
Promluva (1948)
Teilhardova řeč na svatbě Claude-Marie Haardta a slečny Christiny Dreshové v kostele Notre-Dame d’Auteuil 21. prosince 1948. Česky vyšlo ve sborníku Chuť žít.
Vědecká kariéra otce Teilharda de Chardin
U příležitosti svého zvolení do Akademie věd napsal Teilhard na žádost redakce pro Études přehled své vědecké kariéry.
Lidský fenomén (1954)
Krátké, přehledné shrnutí zásad Teilhardova pojetí vědy o člověku (antropodynamiky) a aktivace energie. Tato stručná poznámka má stejný název jako obsáhlé Teilhardovo dílo Phénomène humain (Lidský fenomén).
Tituly a díla Pierra Teilharda de Chardin
Podrobný přehled Teilhardovy vědecké kariéry, účasti na geologických a paleontologických výpravách a souhrnná bibliografie.