Několik otázek, na které byste se nás možná rádi zeptali.

Jaký máme formální status a pod koho patříme?

logo
Formálně jsme součástí spolku Statek uProstřed. Františka Jirousová je totiž dlouholetá předsedkyně Statku uProstřed a nechala do stanov začlenit pasáž o Teilhardovi, aby nemusela zakládat nový spolek, je s tím moc práce a je to naprosto zbytečné. Spolek je neziskovou organizací a je zapsán v rejstříku spolků pod IČ 22606271.

Máme ale samostatný transparentní účet (2901745463/2010) zcela nezávislý na financích Statku uProstřed. Název účtu je Statek uProstřed, jinak to nebylo formálně možné. Kromě toho, na statku v Prostředním Vydří, kde spolek působí, bude také chystaná Teilhardova knihovna.

Časem si můžeme zvolit jiný název, deklarovat se jako podpolek Statku uProstřed s vlastním jménem a zanést to také do stanov. Zatím to nechme takhle a pak se uvidí. Teď jsme oficiálně „jen“ jednou z činností Statku uProstřed, nikoli podspolkem.

Vše o Statku uProstřed se dozvíte na www.magoruv-statek.cz (ano, je to trochu komplikované, Statek uProstřed se dříve jmenoval Magorův statek…). Spolek má také stránku na Facebooku: www.facebook.com/MagoruvStatek

Jak je existence spolku zakotvena ve stanovách Statku uProstřed?

Obecné cíle Statku uProstřed jsou tyto:

1) Statek v Prostředním Vydří č. 4 je místo s dlouhou historií a jedinečnou atmosférou. Cílem spolku je rekonstrukce a udržování statku takovým způsobem, aby mohl sloužit především jako zázemí pro tvůrčí a badatelskou práci v oblasti umění, věd a kultury, protože možnost soustředěné činnosti nebo jen prostého zastavení se bez rušivých vnějších vlivů považujeme za největší hodnotu, kterou toto místo nabízí.

2) Za tímto účelem poskytuje spolek prostor pro zájemce (umělce, studenty humanitních oborů, badatele, neziskové organizace, zájmové skupiny a vzdělávací organizace), kteří chtějí na statku tvořit, pracovat na svém výzkumu nebo se věnovat studiu, pořádat semináře, setkání a kulturní akce nebo se zabývat odkazem a dílem Ivana Martina Jirouse, který na statku žil. Vstup a ubytování jsou těmto zájemcům poskytovány zdarma či za dobrovolný příspěvek nebo výpomoc s prací na statku.

Konkrétních cílů je více, pro nás je důležitý bod D:

D. Poskytování zázemí pro zájemce o dílo francouzského filosofa Pierra Teilharda de Chardin.

  • Poskytování zázemí pro výzkumnou a tvůrčí práci nebo setkávání badatelům, překladatelům, redaktorům a studentům, jejichž cílem je studium a šíření díla Pierra Teilharda de Chardin. Zázemí se poskytuje bezplatně nebo za dobrovolný příspěvek.
  • Zřízení knihovny Teilharda de Chardin (shromáždění Teilhardova díla, sekundární literatury, dokumentů a článků) v prostorách statku.
  • Za tímto účelem může spolek zřídit speciální transparentní účet, na kterém bude formou sponzorských darů shromažďovat prostředky na podporu aktivit (překladů, článků, vydání publikací, setkání) v oblastech jmenovaných v bodu D, a, b.

statek
Statek v Prostředním Vydří, kde chystáme Teilhardovu knihovnu

Jaké má Františka Jirousová odborné znalosti o Teilhardově díle?

Frantiska
Mgr. Františka Jirousová, Ph.D. (*1980) je spisovatelka, doktorka filosofie, knižní redaktorka a předsedkyně spolku Statek uProstřed. Dílu Teilharda de Chardin se důkladně věnovala v průběhu svého studia filosofie na FF UK. Studium ukončila v roce 2017 obhajobou dizertační práce Evoluce jako cesta k Bohu v díle Teilharda de Chardin, která bude tento rok vydána v nakladatelství Malvern. Také ve své diplomové práci Křesťanská teodicea jako logický paradox věnovala jednu část Teilhardovi. V současnosti pracuje jako knižní redaktorka především pro nakladatelství Karolinum a ujme se také redakce překladů. Redaktorské a korektorské práci se věnuje od roku 2016 a za tu dobu připravila k vydání desítky odborných publikací.

Františka strávila devět a půl měsíce jako stipendistka Fulbright-Masarykova stipendia v Teilhardově archivu na Georgetown Univerzity ve Washingtonu D.C. v USA, kde prostudovala celé Teilhardovo dílo a pořídila mnoho cenných informačních zdrojů. Jako jedna z mála lidí přečetla skutečně celé Teilhardovo filosofické dílo i jeho dopisy, deníky a zápisky (34 svazků, plus nepublikované dopisy). Většina badatelů se omezuje při výkladu na dva nebo tři svazky. Jediný, o kom je ze sekundární literatury známo, že celé Teilhardovo dílo skutečně znal celé, byl Jezuita Thomas King, zakladatel archivu na Georgetownu.

Františka v Americe shromáždila a nakoupila většinu Teilhardových textů, získala cenné kontakty a archivní materiály (např. kopie rukopisu nevydaného Teilhardova deníku dostupného jen v archivu v Americe a ve Francii v Lyonu), takže ve výsledku vlastní jedinečné informační zdroje. Chystaná knihovna bude ještě rozšířena a upravena, ale kvalitní základ je již k dispozici. Na statku v Prostředním Vydří by tedy mohla vzniknout poměrně dobře odborně vybavená studovna Teilharda de Chardin, časem určená i pro zahraniční badatele. Spolek bude spolupracovat s American Teilhard Association, která kdysi publikovala Františce článek o Teilhardovi, bude pořádat semináře a setkání, pokusíme se od nich získat velmi zajímavé filmové materiály, opatřit je titulky a pořádat promítání.

Publikace Františky Jirousové o Teilhardovi

  • Evoluce jako cesta k Bohu v díle Teilharda de Chardin, Malvern, Praha 2020 (upravená dizertačení práce má vyjít v červenci 2020, rozsah cca 400 s.).
  • „Pojetí utrpení a zla v evoluční teorii Teilharda de Chardin“, Reflexe, č. 51, 2017.
  • „Pojem komplexity v díle Teilharda de Chardin“, Filosofie dnes, roč. 8, č. 1, 2016.
  • Teilhard de Chardinʼs Theory of Spiritual Evolution, Teilhard Studies 70, jaro 2015 (časopis vydávaný American Teilhard Association).
  • „Personalizace v díle Teilharda de Chardin“, Reflexe č. 45, 2013.
  • „Evoluce jako sdílené bytí“, in: Sborník vybraných příspěvků z Ekologických dnů Olomouc 2013: Chvála polyfonie, Sluňákov – středisko ekologické výchovy, Olomouc 2013.
  • „Evoluce jako cesta k Bohu v díle Teilharda de Chardin“, Filosofie dnes, roč. 4, č. 1, 2012.

Více informací viz heslo Františka Jirousová na Wikipedii.
Zde si můžete přečíst posudky dizertační práce o Teilhardovi.

Co Františku na Teilhardovi nejvíc oslovuje?

„Teilhardova díla si vážím především proto, že umožní člověku vnímat jeho osobní příběh jako součást obrovského, nesmírně zajímavého a tajemného dramatu vývoje vesmíru. Nejen každý člověk, byť z lidského pohledu nepatrný, je zásadní součástí příběhu Stvoření, ale s ním i každá jiná bytost, zvíře, rostliny, kámen, atom. Teilhard vnímá vesmír jako dramaticky hluboký, dobrodružný příběh – a zároveň tichý, mystický, plný božské záře prosvítající skrze nejmenší součást stvoření.

Dívat se na svět Teilhardovýma očima znamená milovat drama a dobrodružství vesmíru, ačkoli je to občas hodně drsný příběh (ale také právě proto!) – a milovat i jeho Stvořitele, „tvůrce, který tvoří tvůrce“. Teilhard chápe vesmír jako Božskou hru, ve které se hraje o jediné: o maximální tvůrčí svobodu, o její správné pochopení a použití pro sjednocování světa, a respekt vůči různosti stvořených bytostí. Přesně takový pohled na svět mi byl od mládí vlastní, jen jsem ho potřebovala pojmenovat a Teilhard mi k tomu dal většinu pojmů. Ve své dizertaci jsem se jeho teorii snažila nejen systematicky vyložit, ale také dopracovat.

Hluboce si Teilharda vážím pro jeho pojetí křesťanství, protože chápe Krista jako přitažlivý střed evoluce, který uvádí do pohybu všechno stvoření s cílem umožnit mu, aby dosáhlo maximální svobody a tvořivosti. Každý z nás může s pomocí Boží hrát svůj virtuózní part v této božské hře, jejíž scénář napsal Stvořitel tak, aby právě tuto svobodu umožnil – až do krajnosti, tedy i s možností jejího zneužití nebo nepochopení, protože jinak by to nebyla žádná hra, ale diktatura.

Teilhardovo křesťanství je akční a plné naděje, nikoho neosočuje a nevylučuje, neoznačuje žádné skupiny lidí za špatné a „proti přirozenosti“, respektuje ostatní náboženství a chce s nimi vést skutečný dialog, ne je odsuzovat – a přitom je Kristus jako sjednocující síla celého vesmíru stálým a hlavním tématem jeho textů. Teilhard uvažuje o vykupující síle kříže pro celý vesmír, jeho úvahy o možnosti proměny utrpení patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četla. Otázka existence zla, jedno z Teilhardových zásadních témat, je problém, který mě vždycky zajímal. O křesťanském pojetí zla jsem psala diplomovou práci a Teilhardovo řešení mi připadá nejlepší. Myslím, že Teilhardovy myšlenky mohou pomoci přeložit křesťanské poselství do nové řeči, aby bylo plně přístupné lidem 21. století.

Základní Teilhardovo poselství o radikální zodpovědnosti člověka za stvořený svět a propojenosti všech organismů na Zemi mi změnily pohled na svět a význam lidské aktivity a tvořivosti pro jeho konečnou podobu. Znám víc lidí, které četba Teilhardových textů přivedla ke kněžství nebo ke křesťanství, mně křesťanství Teilhard zachránil a dal mi úplně nový, radostný a akční pohled na život.

Kromě toho mi jeho filosofie zásadně pomohla překonat strašně rychlé vnímání času, svět kolem mě pádil bez zastavení a nebylo nijak zřejmé, co se z toho vůbec zachová po smrti, Teilhardovo dílo mě přesvědčilo, že „Nový Jeruzalém“, věčnost, nebude jen záležitostí lidských duší, ale že všechno hodnotné už od počátku vesmíru se do věčnosti nějakým způsobem promítne. To mne velmi uklidnilo a od té doby umím vnímat věčnost a Boží přítomnost za mnohem širším spektrem jevů než dříve, především v přírodě a ve hmotě, jak to měl také Teilhard. Chci Teilhardovi vrátit všechno, co mi svým dílem dal, tím, že umožním i ostatním, aby si jeho texty mohli přečíst a vzít si z nich to, co potřebují. Každý tam pro sebe najde něco jiného.“

Jakou roli má ve spolku Martina Lukášková?

Martina
Spoluzakladatelkou spolku je Martina Jerie Lukášková, psychoterapeutka a astroložka, díky které získá spolek v Praze zázemí pro setkávání nad Teilhardovými texty. Martina zajistí také technický i grafický servis a propagaci textů mezi čtenáři. O Teilhardovo dílo se už delší dobu zajímá a chce se podílet na jeho šíření. Mrzí ji, že laická veřejnost, která si chce rozšířit obzory, si musí často vystačit s interpretacemi a citacemi bez udání odkazu na originál. Čtenář tak nemá možnost jít k pramenům a zůstává ochuzen o základní Teilhardovy myšlenky. Františka a Martina již delší čas spolupracují a byla to právě Martina, kdo přesvědčil Františku, aby se spuštěním spolku nečekaly, ale zahájily činnost již tento rok.

Pro více informací viz web Transformotor a stránky o Rudhyarovi, které Martina připravuje: www.rudhyar.cz

Co Martinu na Teilhardově díle nejvíc oslovuje?

„V roce 1995 jsem se díky vydavatelské činnosti nakl. Půdorys setkala s dílem francouzského hudebníka, filosofa a astrologa Dane Rudhyara. Rudhyarovo pojetí světa, jeho důraz na důležitost vztahů a vazeb od jednotlivce k celku, jeho pojetí principů rozmanitosti a jednoty, humanismus a holismus se mnou natolik rezonovaly, že jsem se o jeho východiska začala víc zajímat. Po čase jsem zjistila, že byl ovlivněn Teilhardovými myšlenkami. Začala jsem hledat a v českém jazyce narazila na Vesmír a lidstvo, Chuť žít a Místo člověka v přírodě. Při pozdějším studiu zaměřeném na psychospirituální krizi jsem si dohledala dopisy, které Teilhard psal za první světové války, a došlo mi, že tam jsou východiska jeho duchovního obratu a jeho filosofie. Nebyla jsem si však jistá kvalitou svého překladu a došlo mi, jaká je škoda, že se jeho texty, kterých je daleko víc, nemají odborný překlad. Pro mne to málo, co zatím z jeho díla znám, je živými kapkami, které jsou „koupelí“ ducha, ulevujícími duši a zároveň ji probírajícími do světla, neboť není nic natolik zajímavého jako poznávání Boha ve světě. Teilhardova snaha propojit různorodé poznatky do jednoho celku je pro mne vzorem. Mé amatérské průzkumy Teilhardovy filosofie a pojetí mystiky křesťanství byly naprosto neplánovaně korunovány seznámením s Františkou Jirousovou. S Františkou jsme se spřátelily a začaly sdílet to, co je pro nás důležité. Jakmile se člověk rozhodne s někým něco sdílet, tak prostě musí sdílet, aby byl v pravdě, a pak objeví, že sdílí to, co pro co byl sám připraven, aby s ním druzí sdíleli stejně, jako on sdílí s nimi.“

Kdo pro nás překládá?

Tereza
Mgr. Tereza Hodinová
„Narodila jsem se v Praze a dodnes tam žiji se svým manželem a třemi dětmi. Na FFUK jsem vystudovala francouzskou a latinskou filologii. Od té doby se věnuji překladům z francouzštiny a práci s dětmi. V současné době se starám o ty nejmenší v mezinárodní školce Bambíno a překládám pro nakladatelství Krystal a klášter Nový dvůr. Jsem vděčná, že mohu přispět k šíření Teilharda de Chardin v českém prostředí. S radostí sama proniknu hlouběji do způsobů myšlení člověka, který uměl jít za tradiční chápání věcí a být v tom věrný, aniž by se otevřel vzpouře. Myslím, že to je vzácné v každé době.“

Honza
Mgr. Jan Petříček (*1990). Překladatel odborné literatury z francouzštiny, angličtiny a němčiny. Vystudoval filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Během studia se zaměřoval zejména na francouzskou filozofii 20. století. Diplomovou práci věnoval dílu Michela Foucaulta, dlouhodobě se však zajímá mimo jiné také o myšlení Henri Bergsona a bergsonismus.

 

Jaký je oficiální postoj katolické církve k Teilhardovi

Někteří z křesťanů jsou stále ještě přesvědčeni, že Teilhard je nebezpečný heretik, jehož dílo bylo kdysi dáno na index. Pravdou není ani jedno. V roce 1962 vyšlo varování proti jeho dílu (což se právně nerovná dání na index), v současné době však poslední tři papežové Teilhardovy myšlenky oceňují.

To se týká např. Teilhardova pojetí eucharistie: Teilhard chápe evoluci jako postupné proměňování světa v Tělo Kristovo, přičemž na úrovni noosféry má v tomto procesu zásadní roli právě eucharistie. Je známo ocenění Teilhardova pojetí u Jana Pavla II., který cituje ze Mše nad světem: „‚Podstatou eucharistie je položit na oltář světa celek lidské práce a utrpení‘, řečeno krásnými slovy Teilharda de Chardin“ (pozn. 1). Současný papež František zmiňuje Teilharda v pozitivním smyslu v encyklice Laudato si, Paulínky, Praha 2015, článek 83, pozn. 53.

Na více místech píše o Teilhardově pojetí evoluce a svátostí také Joseph Ratzinger – Benedikt XVI. Jeho interpretace projevuje výjimečné porozumění pro skutečné základy a inspiraci Teilhardovy filosofie, takže lze jen litovat, že se jeho dílu nevěnoval v souvislém výkladu:

„Pierre Teilhard de Chardin popsal na pozadí moderního evolučního světového názoru kosmos jako proces vzestupu, jako cestu sjednocování. Tato cesta vede od zcela jednoduchých ke stále větším a komplexnějším jednotkám, v nichž se rozmanitost neruší, ale slučuje v rostoucí syntézu (…) Pod vlivem listu Efezanům a Kolosanům považuje Teilhard Krista za energii pohánějící kosmos kupředu k noosféře, která nakonec zahrne všechno ve své ‚plnosti‘. Na tomto pozadí chce Teilhard nově vyložit křesťanský kult: proměněná hostie je pro něho anticipací proměny materie a jejího zbožštění v eucharistické ‚plnosti‘“ (pozn. 2).

V českém prostředí je více kněží, kteří Teilhardovy myšlenky silně oceňují, za všechny jmenujme Marka Orko Váchu, který ve svém díle parafrázuje Teilhardovu hlavní myšlenku „tvůrce tvoří tvůrce“ a rozvádí ji (pozn. 3). Doufáme, že se nám postupně podaří tyto lidi oslovit a dát jim vědět o naší činnosti. Kontakt s Tovaryšstvem Ježíšovým (jak známo, Teilhard byl Jezuita) jsme už navázali prostřednictvím otce Josefa Čunka.

Někteří křesťanští fundamentalisté šíří o Teilhardových názorech záměrně lži, například tvrdí velmi přesvědčivě a za pomocí citátů opak toho, co tvrdí Teilhard. Děje se to ve světě i u nás, jmenovat konkrétně nebudeme, abychom nedělali nechtěnou reklamu. Spolek by nicméně měl vydáním překladů kromě jiného umožnit, aby si lidé skutečně mohli přečíst, co Teilhard říká, a nebyli odkázáni na podobné „metody“.

Poznámky
(1) Jan Pavel II.: Gift and Mystery: On the Fiftieth Anniversary of my Priestly Ordination, Doubleday, New York 1999. Citováno podle Thomas M. King: Teilhardʼs Mass. Approaches to „The Mass on the World“, Paulist Press, New York – Mahwah 2005, s. ix.

(2) Joseph Ratzinger – Benedikt XVI.: Duch liturgie, Barrister & Principal, Brno 2012, s. 22. Další Ratzingerovy výroky k Teilhardovi viz např. Eschatologie: Smrt a věčný život, Barrister & Principal, Brno 2008, s. 100 a 121.

(3) Viz např. Marek Vácha: Neumělcům života, Cesta, Brno 2014.